S nadšením Vás vítám na svém blogu :) Prosím nelekejte se starších článků, nechala jsem je tu pro můj dobrý pocit... a vaše pobavení ,)

Listopad 2011

kapitola 4. bojovnice

12. listopadu 2011 v 22:51 | sifikilian |  Sifikilinia
Po obědě měli hodinu volného času, a tak Lian začala svůj plán. Kimir já jdu ke kámoškám do vedlejší chatky,jo.Já nevěděla že máš nějaký kamošky.Řekla kysele Kimir.Cože ja jich tady mam tolik že bys je ani nezpočítala.Kimir jen povitáhla obočí a už si Lian dál nevšímala. Lian vyběhla ze stanu s batohem na zádech, proběhla kolem jedné učitelky a schovala se za strom.Chvilku čekala na vhodný okamžik a pak vyběhla do hlubokého lesa.Šla už asi 10 minut když vtom zakopla o o velký kořen stromu a zkutálela se dolů ze stráně...Najednou se Lian probudila a myslela si že to byl jen zlý sen a že ted leží ve tmě ve stanu položila si hlavu na polštář -mokrý polštář z mechu.Lian vykřikla a zděšeně se rozhlížela kolem sebe v záři mněsíce rozeznala jen obrysi stromů a keřů.Pod sebou necítila měkkou karimatku ale pichlavé jehličí,byla celá od bláta a příšerně ji bolela hlava.Nesmím panikařit, nesmím panikařit říkala si pro sebe. Kde mám svůj batoh? Zděsila se ještě víc. Sedla si a opřela se o mokrou skálu. Hledají mě,nezapoměli na mě? Ptala se sama sebe. Najednou u svích nohou ucítila vlhko, klekla si a zjistila že je hned vedle rybníka ve kterém není ani až tak moc vody jako bláta! Takže tudy cesta asi taky nevede řekla už nahlas Lian. Skusila nahmatat skálu ze které spadla ale jenom lehce, co kdyby šáhla na nějakkou tarantuly! Teprve ted ucítila silný zápach rybníku ten puch byl tak silný až si Lian třikrát za sebou kýchla.Rozhostilo se strašidelné ticho a najednou KVÁK KVÁK a ktomu se přidali i všechny ostatní žáby z celého rybníka, byl to hrozný rámus a Lian nemohla v klidu přemíšlet. I když žabí koncert utichl pořád jí napadali takové věci jako že kolem na své lodce popluje vrah a tak dále. Lian se rozbrečela ale to neměla dělat protože ji hlava bolela ještě víc a taky dostala velkou žízen. I přes to že se snažila neusnout tak stejně na mokrém polštáři z mechu a karimatky z jehličí usnula.Možná k tomu pomohl otřes mozku který si Lian pádem nejspíš přihodila. Lian se probudila, znovu ale tentokrýt už věděla kde je. Mohly být tak 4 hodiby ráno, byla pořádná zima a tma jako v pytli. Lian se u skály choulila do klubýčka a slzy jí stékaly po tváři a kapaly na zmrzlou zem. Takhle tady přece nemůžu jen tak ležet říkala si, vstala a začala poskakovat na místě aby se trochu zahřála.Bylo ji už trochu tepleji ale pořád měla žízen a začalo ji kručet v břiše. Sedla si, vzala do rukou dva kameny a třela s nimy o sebe jako to vyděla v televizy. Ohen však nerozdělala. Připadalo ji to jako rok ale uplinula teprve půl hodina marné snahy pokusit se vylézt na skálu. Znenadání nahoře uslyšela kroky, spíš jako by někdo běžel, blýžil se blýž a blýž ke svahu a najednou skočil dolů. Lian to připadalo jako ve zpomaleném filmu. Tajemná postava pomalu padá v záři modré barvy, až ted uviděla jak je svah vysoký. Lian ani nedutala ale když postava dopadla ladně vedle ní, zaječela.Postava měla dlouhé černé vlasy, bílou sukni s bílou halenkou přes kterou měla ryflovou vestičku. Boty měla na vysokém podpadku a vruci držela meč. KIMIR!!! Zaječela znova Lian. Kimir se jenom ušklíbla, chitila Lian jednou rukou a vyskočila s ní nahoru na svah a během vteřiny vylezla na jeden z největších stromů. Pppustt mě! Fajn ale zase sletíš dolů...řekla s klidem Kimir. Kde je můj batoh? Prosím tě Lian nešil mam ho tady. Kimir si ze zad prudce sundala batoh až se jeho obsah vysypal do ptečího hnízda vedle děvčat. Lian, mohla bys mi vysvětlit proč máš v batohu dýku, meč, starou mapu,knihu a prstýnek s pravim obřim diamantem? N-N-Nooo dobře asi nemá cenu zapírat, ale je to trochu na dýl... Lian začala Kimir vyprávět svůj příběh. Asi před třema měsícema se nás babička ptala jestly se nechceme přestěhovat do domu v kterém ted žijeme prý je hezký a taky tam babička vyrůstala..Táta si myslel že je to zbytečný. Další den babička.......umřela.O měsíc dýl tátu povíšily a poslali nás do města Sison přesně do toho domu kam nás posílala babička, bylo to zvláštní. Potom co ses na mě naštvala že sme se přestěhovali do domu 513 jsem se o něj začala víc zajímat a na půdě jsem našla truhlu s tímhle mečem, dýkou, mapou a prstenem. Taky tam by větší meč, úžasné Japonské kimono a kožená tažka s dopisem v nějaké divné řeči,mapou a touhle knihou. Dozvěděla jsem se že babička byla bojovnice a já bych jí měla bít taky! Vyhrkla ze sebe Lian a pak se odmlčela. ted si asi myslíš že sem uplnej blázen. Aco ty, co má tohle znamenat? Výš já jsem taky bojovnice, bojovnice ledu, už rok a půl. A za ten dům 513 se omlouvám, víš já nemám rodiče a jsem no jsem taktrochu bezdomovec...Nastala minuta ticha tak asi půjdeme přerušila mlčení Kimi a vrátili se zpět do tábora.