S nadšením Vás vítám na svém blogu :) Prosím nelekejte se starších článků, nechala jsem je tu pro můj dobrý pocit... a vaše pobavení ,)

Sifikilinia - první díl podruhé

2. března 2017 v 10:47 |  Sifikilinia

No, Alíku, co na to říct? Asi to že bys měla častěji přát abych byla nemocná… Protože pak mi nezbývá nic jiného, než ti místo kupování dárků psát povídky :P Teda nevím jestli z toho si nadšená, zvlášť když je tenhle díl tak krátký, ale řekněme že vzhledem ke krátkosti originálu se s tím nedalo moc dělat :D Takže tady máš část svého dnešního dárečku ,)

JEN TAK ZE ZAJÍMAVOSTI SI MŮŽETE NEJDŘÍV UDĚLAT ANKETU POD ČLÁNKEM, A AŽ POTOM SE PUSTIT DO ČTENÍ :)




Lian, to je obyčejná náctiletá dívka střední výšky a poměrně pěkné postavy s nevýraznýma šedomodrýma očima a dlouhými tmavě modrými vlasy. Nikdy nebyla ten největší optimista na světě… Na druhou stranu také nikdy v životě nebyla tak zatvrzele zamračená jako právě dnes… Seděla na zadní sedačce auta přitisknutá k zadýchanému okýnku. Už je tomu rok co se její rodiče rozhodli přestěhovat se do jiného města, Lian to ale nikdy nebrala moc na vědomí… Dokud před týdnem nepřitáhly domů obrovské krabice se slovy: ,,Začněte si balit, už jsme konečně našli to pravé místo!"

A tak teď naše modrovláska sedí po boku svého staršího bratra, který se nezdá být o moc méně znechucen novým dobrodružstvím, mezi nespočetným množstvím kartonových krabic.

Po šesti hodinách cesty minuli ceduli s nápisem Sioson. Lian se rozbušilo srdce. "Tak a jsme tady, ve městě o kterém jsem za poslední týden slyšela minimálně 160x…" prohlásila lehce sarkastickým tónem. ,,O tom jak je skvělé a jak je důmyslně rozdělené na Obchodní a Stromovou část… A hlavně o tom jak ten náš perfektní dům snů je postaven přesně uprostřed mezi nimi!" mrmlala si dál, tentokrát už jen pro sebe. Mohla být na mamku a tátu naštvaná z celého srdce… Ale přece jen je má ráda, a nechce být příčinou toho, že jejím rodičů vymizí z očí ty jiskřičky nadšení z nového startu pro jejich rodinu… Radši už bude mlčet, to ale neznamená, že hned bude předstírat radost.

Když však Lian viděla interiér domu, ve kterém vládla nádherná souhra tlumených barev a dřeva, už by štěstí ani předstírat nemusela. Bohužel se zdržela příliš dlouho obdivováním dřevěného vyřezávaného zábradlí podél schodů do patra, které přímo svádělo ke sklouznutí. Lianin bratr- Lalil si mezitím stihl vybrat pozičně strategičtější pokoj vůči ložnici rodičů. " Druhý pokoj je taky fajn…To že po mě brácha hodil polštář už ale tolik ne!" stěžovala si Lian.

Vůbec si to nechtěla přiznat, ale tenhle dům se jí začíná čím dál tím víc líbit. Nejenom že dvě ze čtyř zdí v jejím nové ložnici byly překrásně tmavě tyrkysové - takový hezčí odstín jejích vlastních vlasů- ale dokonce jí těsně před oknem vyrůstala mohutná okrasná třešeň, která modrovlásku přiváděla na mnoho nápadů využití. Převážně na rebelské útěky…

Lian se vyklonila z okna, odhrnula pár zaclánějících větviček a doslova zůstala s pusou otevřenou zírat na prosluněný park se šťavnatě zeleným trávníkem, nedalekým rybníčkem s oblázkovým břehem, skalkami a dalšími a dalšími sakurami. Málem si zaslepená vší to krásou nevšimla, že na lavičce pod tou její třešní někdo sedí. Byla to dívka s dlouhými černými vlasy až po pas v červeném kimonu, které kontrastovalo s její světlou pletí. Dívka se podívala vzhůru, a než Lian stihla s leknutím cuknout hlavou zpět do pokoje, všimla si, že oči té černovlásky byly celé zarudlé a uslzené. "Lian, pojď za námi do kuchyně." vyzval ji její otec stojící ve dveřích: Druhý rychlý šok, jak dlouho tam sakra stál?! "Hned jdu." Přikývla a ještě jednou vykoukla z okna. Černovláska už byla pryč…


+


-otravný zvuk budíku- Kimir se probudila do nového dne. Hned v prvním okamžiku si uvědomila co je dnes za den a říkala si, že by snad byla radši, kdyby mohla spát už navěky… Shodila ze sebe slabou deku a zmuchlala ji do tašky připravené vedle postele. Oblékla si své oblíbené krátké červené kimono, které měla už předem přichystané na židli. Zbytek oblečení, které nemohlo čítat víc jak deset základních kousků, skončilo úplně stejně jako již zmiňovaná deka. Posledních pár osobních a hygienických věcí bylo zastrkáno do vzniklých volných škvír. Podívala se na sebe do velkého nástěnného zrcadla a nahodila co nejvážnější výraz. "Prosím, teď by se mi vážně hodila vaše pomoc…" řekla si v duchu a se smířeným pohledem vzhlédla z okna na nebe. Najednou uslyšela čtvero bouchnutí dveří od auta. "To už jsou tady?" vyděsila se a bez zaváhání vylezla z okna pokoje po rozvětvené silné třešni. Byla rozhodnutá utéct a neotáčet se, udělal však sotva dva kroky a emoce ji dopadly. Nejdřív se snažila slzy rychle otírat, ale postupně je nechala volně téct. Sedla si na dřevěnou lavičku a rozvzlykala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 2. března 2017 v 11:41 | Reagovat

Miluju tě!!! <3 :D  :D  Tohle je to nejlepší co jsi pro mě mohla udělat! Jenom ať na pokračování nečekám takhle dlouho xD
Btw. pamatovala jsem si úplně celý původní díl :-P  :-D  :-D

2 Nes/ Nessie/ Sift/Lochneska Nes/ Nessie/ Sift/Lochneska | 2. března 2017 v 14:02 | Reagovat

[1]: Tomu se mi až nechce věřit :D :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama